Marně přepínám televizní kanálya mnohdy nevycházím z údivu.Zejména komerční televize si s vysílacím plánem nedělají starosti. Jednotlivé projekty už snad levnější ani být nemohou.Ale za jakou cenu ?
Dramaturgie televizních pořadů pod tíhou komerce dost hluboko klesá.
V poslední době jakoby se roztrhl pytel s televizními pořady typu výměna manželek, soudkyně Barbara, nebezpečné vztahy a některé další. Nestačíme se divit, jak se lidé, kteří jsou aktéry těchto show, navzájem napadají a urážejí. Čím víc, tím lépe. Produkční štáby těchto pořadů jsou z takových výstupů nadšeni a televizní společnosti si mnou ruce nad vysokou sledovaností. A tak opisuje jedna televize od druhé. Stačí pozměnit titul pořadu a máme tu opět zcela podobnou show. Komparzisté v těchto pořadech jsou rádi, že se objeví na obrazovce a vůbec si neuvědomují, že předvádějí své chování statisícům televizních diváků, kteří si na základě jejich výstupů vytvářejí o nich názory, které by při osobním setkání nebyly vůbec příjemné. Většina diváků totiž neví, že ve většině případů se jedná o hrané role a že aktéři vystupují podle předem připraveného scénáře a předváděný příběh vůbec není jejich příběhem. Ale ať je to tak či jinak, musím se pozastavit nad prázdnotou obsahu těchto pořadů.
Majitelé televizních společností jsou spokojeni, protože jejich prvořadým cílem je levná výroba pro pokrytí vysílacího času, velký prostor pro reklamy a vůbec nejde o promyšlené dramaturgické koncepce s uměleckou hodnotou, které pochopitelně, pokud jsou realizovány opravdovými profesionály, také něco stojí. Určitá snaha o televizní umění tu ale je. Jsou zde přece televizní seriály. Ohnivé kuře, Přístav, Ulice a další. Ale ani tady dlouho nevydrží počáteční snaha o jakýsi příběh a postupně díl za dílem se noří do určitých schematickým improvizací a příběh se nám vytrácí v sérii jakýchsi milostných trojúhelníků, nevěry či nově vznikajících lásek.
A tak není divu, že se mnohý divák těší, když zcela náhodou se na obrazovce objeví hodnotný film ať již ze starší domácí či zahraniční produkce. A ještě raději je, když takové dílo nebude přerušováno několika reklamami v patnácti či dvaceti minutových úsecích, na které je film doslova rozsekán.
Mnozí z vás zcela jistě namítnou, že televize tady není proto, aby odvysílala co nejvíce filmů a že je důležitá pestrost nabídky, o kterou se dramaturgové snaží. Souhlasím, ale dodávám, jak příjemná by to byla pestrost, pokud by byla složena z projektů, které vznikly na základě umělecké invence, na základě profesionálního přístupu ke skutečně hodnotné zábavě. Tak snad někdy příště.
Teď si zapnu televizi a zcela jistě tam budou dávat Soudkyni Barbaru nebo Nebezpečné vztahy. Vyslechnu si snůšku vulgarit a nadávek, do toho se dozvím z reklamy, jaké léky jsou pro mne nejvhodnější, možná, že také uvidím nějakou hezkou modelku, která předvede novou kosmetiku proti vráskám a budu spokojen. Co bych taky chtěl, že?
