Podzimní

Asi nám ještě dlouho bude trvat, než zejména ti mladí a draví pochopí, že na podzim dozrávající ovoce se nenechává shnít, ale že se s velkou péčí sklízí k vlastnímu užitku.

 

„František přišel o práci“ postěžovala si jeho žena své známé.Na reakci, že to určitě nebude tak zlé, že on jistě zase  práci sežene,jenom přikývla a raději odvedla  ženské klábosení jiným směrem. František pracoval ve svém oboru  víc jak třicet let. Je absolventem  vysoké školy, má dlouholetou praxi ve svém oboru, má mnoho zkušeností, na kterých se dá stavět. Není konfliktním člověkem, s každým vyjde po dobrém, se svými odpůrci se vždy snažil srovnat  určitou mírou kompromisu. Ti kteří ho znají, uznávají jeho odborné kvality, ale především ho mají rádi jako člověka. Nic naplat. Františkovi bylo pětapadesát a jeho třicetiletý šéf chce pracovat s mladým perspektivním týmem. A jak už to tak u nás chodí, stal se František  takzvaně nadbytečným a jeho funkce byla zrušena . Byla sice obratem vymyšlena jiná funkce, byla také jinak pojmenována, ale ve své podstatě  nový adept na tuto funkci jenom přebíral Františkovu rozdělanou práci.

Člověku to přijde líto.Ovšem horší je, co dál. Zkuste pět let před důchodem zaťukat někde na dveře, představit se, říci o sobě všechno od á až do z a očekávat, že personální referent či  šéf firmy vás s nadšením přivítá do svých řad. Vůbec ne.

František to také zkoušel. Chodil, psal životopisy, hledal práci na internetu. Adresáti se však ani nesnažili na jeho žádosti odpovědět. Jen tu a tam některý, ten slušnější zaslal stručnou odpověď.“ Děkujeme za Váš zájem, ale ve výběrovém řízení jsme přijali vhodnějšího kandidáta. „ „ V jakém výběrovém řízení ? Vždyť mne na žádné nepozvali „ číli se František, i když předem ví, že veškeré rozčilování je zbytečné. Tak šel rok s rokem. František sedí doma, zabývá se svými koníčky, aby alespoň něco dělal, doma nakupuje, uklízí, vaří, zatím co jeho manželka chodí do práce. Pro chlapa je to dost velká potupa raději by on živil svou rodinu Do důchodu má František ještě daleko. Čekají ho ještě tři roky domácího kutilství. Hledání zaměstnání už vzdal. Vždyť je to pořád stejné. „ Jsem jim asi k smíchu“ myslí si pro sebe a  všichni ti,kteří ho znají si již dávno všimli, že se František změnil. Společnost přátel moc nevyhledává, je uzavřený sám do sebe, jako by už rezignoval na zbytek svého života. Vždycky se těšil na tenhle věk a říkával :“Život člověka je stejný jako čtyři roční období.Jaro je dětství, léto čas zdravé dospělosti, podzim,…. podzim je ten nejkrásnější. To člověk už nabyl  životní moudrosti a je proto na vrcholu svého snažení. Je to doba, kdy nastal čas předávat své zkušenosti a lidské vědění těm mladším ještě nezkušeným. Je to doba těch nejzralejších plodů.“ 

Teď tu sedí a přemýšlí. Venku je sychravo, z nedalekých stoletých dubů opadává žluté listí a Františkovy představy plodného podzimu jsou ty tam.V tu chvíli ještě nikdo netuší, že nadcházející zima bude pro něho velice krutá, přinese těžkou nemoc a zimní vítr nakonec sfoukne jeho plamínek života.