Naše rodina na Santa Klause nečeká, máme Ježíška.

Rok s rokem se sešel a nastává zase ten  pohádkově voňavý vánoční čas. Letos sice poněkud v  nervózní podobě s ohledem na stávající politickou situaci ve světě, ale přece jen Vánoce jsou tady.

Vánoce. Když tohle slovo někdo uslyší třeba v září, tak to s člověkem nic nedělá. Ale jakmile je po Dušičkách a začne se stmívat třeba o půl šesté, to už mnohým lidičkám nedají tyhle svátky spát a kdekdo stále více a pozorněji pokukuje po výkladních skříních a po regálech supermarketů. A co teprve když se kolem nás právě přežene skupinka čertů a za nimi si majestátně vykračuje Mikuláš s andělem. To už nastává opravdové davové šílenství.

První jsou supermarkety. Ty mnohdy ani na začátek prosince nečekají a Santové pobíhají po areálu obchodního domu jako zběsilí. Stejně tak v regálech hned u vchodu jsou seřazeny skoro vojenským způsobem stovky, ba tisíce Santů čokoládových. Ti čokoládoví jsou opravdoví, ale ti živí jsou většinou studenti a nebo naopak starší pánové po šedesátce, kteří si chtějí nějakou tu korunu přivydělat. Nákupní košíky praskají ve švech. Obchodní společnosti všude kolem nás nabízejí dokonce i půjčky na dárečky. Chcete potěšit své blízké? Kupte dárek na dluh! Stačí zavolat a my váš sen splníme. Nechtěl bych se probouzet ze zlého snu po Novém roce.

Než se nadějeme, je tady stříbrná neděle, potom ta zlatá a „Vánoce, Vánoce přicházejí“ moji drazí. Rok s rokem se sešel a ony jsou zase tady, prostě tak najednou. Ještě rychle pro kapra! Na balicí papír jsem také zapomněl. Pro pána, a co dárek pro mou drahou polovičku? To jsem tomu zase dal.

Ale proč se divím, takhle je to se mnou každý rok. Tak honem pro nějakou tu kosmetiku nebo řetízek na krk ? Co já vím ? Řetízků už má plný šuplík a těch lahviček, co překážejí v koupelně, panečku, z těch byse dal postavit celý skleník. Ale co, nějaká ta lahvička se sem ještě vejde, tak honem, než zavřou krám. Vždyť už je štědrý den.

Milujete také Vánoce? Já strašně. Miluji to předvánoční napětí, které prožívám takové dva dny před Štědrým dnem. To se posadím k oknu, když se právě stmívá, a protože sám zpívat moc neumím, tak si pustím nějaké to vánoční cédečko. Třeba Purpuru. Tu mám dokonce ve třech různých interpretacích.

Jak tak tiše a ochotně purpura na plotně voní, čumím z okna, venku už je tma, čerstvý sníh si tak volně popadává, jako by si vločky chtěly ještě hezky zatančit a měly dost času, než dopadnou na zem. Do venkovního šera se najednou rozsvítí pouliční lampy. Tu a tam zahlédnu človíčka, jak někam ještě běží, popíjím čaj a přemýšlím, co asi ten opravdový český Ježíšek nám všem letos přinese. Na Santa Klause nečeká nikdo z naší rodiny. Prostě Ježíšek je Ježíšek a je náš.

Nastal ten očekávaný Štědrý večer. Po tradiční večeři, na které zcela jistě nechybí ani jihočeský kapr, ani vánoční černý kuba, či švestková omáčka, ve vedlejším pokoji zazvoní zvonek a vyzve všechny přítomné, aby vstoupili do dosud uzamčeného pokoje. Pochopitelně kromě tatínka, který se jaksi zdržel u stromečku už před tím, aby Ježíškovi s dárky pomohl. Všechna dětská očička se rozzáří svým pohledem na svítící stromeček a prskavky, které rozhazují všude kolem své malé jiskřičky na zatím ještě tajemné balíčky pod stromečkem, ve kterých jsou zabaleny dárky a dárečky v krásných pestrobarevných papírech.

Maminky se dožadují, aby ta jejich ratolest zazpívala nějakou koledu. Třeba  tu, kterou jim paní učitelka ve škole vměstnávala do hlaviček již od listopadu. Hlavy rodiny většinou zase vybízejí všechny přítomné, aby pozvedli sklenku vína na přípitek s přáním stálého zdraví. Potom už je na řadě jen to rozbalování. Dědečkovy bačkory jsou trochu větší a mamince je ten svetr zase nějak těsný. Ale to nevadí. Holčičky žasnou nad svou novou panenkou, zatímco knížku mnohdy odloží tak trochu stranou a pokud jsou v rodině také kluci, ti jsou rádi za novou hru do počítače.

Venku padá sníh a široko daleko není ani živáčka. Všude svítí okna a za okny jsou vidět barevná světýlka rozsvícených stromečků. Rozbalování dárečků skončilo a každý se zabývá právě tím svým.

A když po chvíli se rozhodnete projít jen tak štědrovečerní nocí, tak na vás  zcela určitě dýchne ta pravá atmosféra Vánoc. Najednou máte pocit, že chcete popřát šťastných svátků všem těm lidem za okny, prostě úplně všem.

Aby se všichni lidé měli dobře, aby nestrádali chudobou, aby již navždy vymizely zdrcující nemoci, ale aby ani ti, kteří mají tenhle svět ve svých rukou, neonemocněli  nemocí své vlastní  moci. Aby víra měla naději na opravdovou lásku a měli se všichni rádi a nevyčítali si ať už cokoli. Aby pojmy násilí, teror a válka byly vymazány ze všech slovníků. Aby nás konečně oslovila starost o přírodu a všechno živé na téhle planetě, kterou bychom také  naší neopatrností a pýchou vládnoucího tvora mohli docela a navždy zničit.

Lidičky, už jsou zase tady šťastné a veselé ty naše Vánoce.