Tak trochu o politice...

Je nutný vnitropolitický boj uvnitř stran a je či není škodlivý nám všem?   Má být volič pozorný k takovému dění uvnitř jím volené strany ?

V nedávné době jsem se snažil zamyslet nad tím proč uvnitř politických stran  nebo hnutí dochází  k neustálému pnutí názorů, k utváření jakýchsi frakcí uvnitř strany či k úplnému odchodu člena  ze své mateřské strany do strany jiné . Vůbec to neprospívá straně jako celku, oslabuje ji to a zejména pak u nových hnutí, která spatřila světlo světa  teprve nedávno, mnohdy dojde i k jeho  úplnému zániku. Jak je možné, že lidé, kteří se spojili k realizaci vytvořeného politického programu, najednou začnou hledat jiné cíle, odklánějí se od většinového názoru a  začínají prosazovat názor svůj. Nakonec jsem došel k závěru, že tohle všechno je docela přirozené  a v mnoha případech to vůbec není vinou představitelů hnutí či strany ani vinou programových cílů. Pochopitelně v těch případech, kdy lídři strany nedělají zásadní chyby a také pokud se většinový názor členské základny nezačne odklánět od  vytýčeného politického programu.

Podstatou  stranického pnutí a  nám všem známého frakcionářství je zcela něco jiného. Je to přirozený konkurenční boj osobností. Třebaže máme stejný cíl, každý jsme docela individuálně smýšlející osobností. V každé skupině se automaticky utvářejí jakési podskupiny lidí, kteří mají k sobě blíž než ti ostatní a mají mezi sebou člověka, který je jakýmsi přirozeným lídrem a s ním sdílejí jeho názory. Když se kolem takového člověka soustředí postupně stále větší počet sympatizantů, zanechá to pochopitelně  určitý vliv na jeho jednání. Začne se cítit stále víc důležitým pro ty ostatní a pokud má tendence k samolibosti, přidá na své důležitosti a začne bojovat o lepší postavení ve straně či hnutí. Motivem k takové  cestě vzhůru potom je  většinou snaha stát se představitelem a lídrem celé strany a to mnohdy i za cenu vnitrostranického boje a oslabování  důvěryhodnosti celé strany.

Stojí li  stávající vedení strany na svých pozicích pevně a bez skropulí a hájí li správné programové cíle a cesty k jejich dosažení, potom se nutně musí proto tendencím takových frakcí ohradit včas a upevnit své pozice. Pokud ovšem stávající vedení nedrží své programové cíle a ztrácí většinu své členské základny, potom je nutné odstoupit a ve prospěch strany, aby zbytečně nedocházelo k jejímu oslabování a přenechat své pozice svému oponentu.

Jsou to tvrdá a nekompromisní pravidla, ale jsou v politickém životě důležitá, jinak hrozí také to, že se od celé strany odkloní  její stávající voliči a budou hledat oporu u jiného politického subjektu. Prostě politika je jeden velký boj a je na nás voličích, abychom si to dobře uvědomovali a  volili pouze takové politické subjekty, které se neodklánějí od svých slibů, které nedělají zbytečné kompromisy jen proto, aby jejich představitelé se udrželi co nejdéle ve svých funkcích.

Mám li se pokusit z tohoto pohledu charakterizovat stávající naši politickou scénu, je zřetelné, že dané zákonitosti platí i zde. ODS již dospěla k výměně lídrů, ovšem  dost pozdě a tak se od ní odklonila značná část voličů a bude ještě trvat nějaký čas, než jejich voliči se možná vrátí zpět. Sociální demokraté jsou v současné době také v období, kdy vedení strany  trochu ztrácí půdu pod nohama a uvnitř strany se vytváří docela silná frakce, která je zcela oprávněně kritická k některým krokům vedení. Bylo by dobré si mnohé věci vyříkat včas než bude pozdě. KDU ČSL se snaží hájit své historické programové principy, ale i ona lavíruje mnohdy, ke kterému názoru se připojit či nikoliv.  Hnutí ANO je tak  trochu odlišné od všech klasických stran a hnutí , dá se říct, že  se spíš jedná o jakýsi politický subjekt jednoho muže, který svým kapitálem  a populistickou obhajobou  myšlenek lídra dokáže ovlivňovat mínění lidí. Zde není prostor pro vnitřní pnutí a proto případné frakční skupiny i jednotlivci postupně hnutí opouštějí a zakládají  své  vlastní zcela nové politické subjekty, mimochodem mnohdy se zajímavými novými pohledy na společnost, či se uchylují k jiným politickým subjektům. TOP 09 v osobě  předsedy Kalouska má sice silného lídra, který ovšem také není bez chyb a skropulí. Navíc většina členské základny je vytvořena  s frakcí  , které opustily KDU ČSL  a ODS a názorově jsou dost nejednotné.

Čekají nás volby do krajských zastupitelstev. Tyhle volby jsou takovým lakmusovým papírkem, jak která strana či hnutí si u voličů získala či nezískala důvěru, zda oslabuje či posiluje její voličský potenciál. Uvidíme již  v říjnu , jak vše dopadne.